Slepička pod Hankovým domem skóroval opět po jedenácti letech

Útočník s prvoligovými zkušenostmi z Příbrami, Liberce, Sparty Praha, ale i chorvatského Dinama Záhřeb, se pod Hankovým domem nepředstavil poprvé.

Když Dvoráci na jaře roku 2004 postoupili do divize, zajistili si premiérově účast i v národní pohárové soutěži. Po vítězství nad Velimí tenkrát do města na Labi přijel účastník evropských pohárů Slovan Liberec. A v jeho dresu i tehdy talentovaný forvard Slepička. Střelecky se prosadil ve 36. minutě, když střelou po zemi překonal brankáře Tomka. Gólový úspěch si zopakoval i po jedenácti letech, když tentokrát dobyl branku střeženou Jakubem Vaníčkem.

Na hřiště jste se dostal po hodině hry. Jak jste průběh zápasu viděl do té doby? Mělo Táborsko hru pod kontrolou?
Dá se říci, že ano. Bohužel se nám dlouho nedařilo vstřelit druhý gól, ale jinak jsme hráli to, co jsme si řekli před zápasem, a byla jen otázka času, kdy přijde pojistka. Naším cílem byl postup, ten máme, a tři vstřelené góly jsou krásné.

Po vašem příchodu na hřiště se týmu podařilo brzy duel rozhodnout. Jak jste viděl svoji první trefu v novém dresu?
Tak byla to trefa do prázdné brány. On mi to Petr Javorek dal krásně pod sebe. Přiznám se, že mi hlavou proběhla myšlenka, že bych to nemusel trefit, i proto jsem se soustředil víc a naštěstí se mi to podařilo. Byl to ale jednoduchý gól, Petrovi za přihrávku děkuji, byla to spíš jeho zásluha.

Jste rád, že gól přišel tak brzy? Budete se nyní cítit po přestupu ještě lépe?
Určitě, určitě. Jsem za to hrozně rád. Každý gól je pro útočníka povzbuzením a vzpruhou. Já jsem ale hlavně rád, že jsme postoupili a zahráli si pěkný fotbal.

Táborsko ve Dvoře Králové vyhrálo poměrně hladce 3:0. Jak nepříjemným soupeřem pro vás divizní celek byl?
Upřímně: nepříjemní byli hodně. Samí mladí kluci, pro soupeře docela nechutní (usmívá se). Mne osobně svým výkonem překvapili.

Prozraďte, vzpomněl jste si při příjezdu na stadion, že ve Dvoře Králové nehrajete poprvé?
Už jsem zde jednou hrál s Libercem, ale vzpomněl jsem si na to, až když jsem viděl protější stráň s lavičkami. Trénoval nás tehdy Standa Griga, ale na výsledek už si nevzpomenu.

Táborsko patří v posledních letech k elitě druhé ligy. Máte představu, jakou úlohu by v soutěži měl tým hrát v nadcházející sezoně?
Co jsem měl možnost poznat kvalitu kádru a trenéra, tak jsem si jist, že budeme hrát o přední příčky. Jsem z klubu nadšený, kvalita kádru je doslova prvoligová. A zázemí? Takový příjemný rodinný klub.

Je vám 33 let a za sebou toho ve fotbale máte opravdu hodně. Na které působiště vzpomínáte vůbec nejradši a proč?
Na každé působiště vzpomínám rád. Liberec, Sparta, Záhřeb… všude mám spoustu kamarádů. Nerad bych některý tým vyzdvihoval, všechny mi utkvěly v paměti, ale nejvíc asi vzpomínám na Spartu a éru kolem trenéra Michala Bílka.

V naší nejvyšší soutěži jste nastřílel spoustu branek. Věříte, že si první ligu ještě zahrajete a třeba i s týmem Táborska?
To bych byl šťasten. Nerad bych předbíhal, ale já jsem za těch pár dní tady z Táborska opravdu nadšený. Nevěděl jsem, do čeho jdu, ale všechno je tu ligový a byla by škoda, kdyby se zde liga nehrála.

Zdroj: Krkonošský deník