"K napsání knížky často stačí jenom malý nápad," tvrdí úspěšný autor knih pro děti Václav Dvořák, profesor v oboru aplikovaná mechanika

FOTOGALERIE - Václav Dvořák autor knih pro děti

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Všichni jste srdečně zváni v sobotu 26. 3. 2022 od 9:00 do 14:00 h. do budovy gymnázia na Bazar knih a deskových her - den věnovaný knihám a čtenářství. 

Čeká vás bohatý doprovodný program pro malé i velké!

Literární pořad s Václavem Dvořákem začne ve 12:30 v tělocvičně gymnázia, 

v 11 hod. začíná debata s místními autory. 

Můžete, prosím, sdělit čtenářům, kteří Vás ještě neznají, jak se Vaše knihy jmenují a jak byste svou tvorbu stručně charakterizoval?

Píšu vesmírná dobrodružství pro děti a mládež, ale knížky často čtou i rodiče. Zatím mám na kontě dvě knihy. Písečníky a bludný asteroid a Já, Finis.

Kdy jste začal psát svou první knihu a jak rychle se dostala ke čtenářům?

Už to bude deset let, co jsem začal se svojí první knihou o Písečnících, a cesta za čtenáři byla docela dlouhá. Jen psaní mi trvalo téměř pět let. Jednak proto, že mi psaní příliš nešlo, musel jsem se ho naučit. A pak si také najít čas na dokončení knihy, zkrátka naučit se time-management. Další téměř dva roky trvalo, než knížka vyšla – ani to nebylo jednoduché. No a dostat knížku ke čtenářům – tím se zabývám doteď - a opět jsem se musel mnohé naučit. Zkrátka psaní, time-management a marketing se na školách příliš nevyučují.

Kdo Vaše knihy ilustruje a do jaké míry je pro vás důležitá souhra Vašich názorů na ʺobrázky v knížce“ s názory ilustrátora, jedná-li se právě o Vaši literární tvorbu?

Ilustrátorem mých knih je Jakub Cenkl a musím říci, že jsem ho hledal dlouho. Jednak se mi líbí styl, jakým Jakub maluje, a pak také dodržuje dohodnuté termíny. Je nesmírně důležité spolupracovat se spolehlivými lidmi. Postupně jsem se naučil Jakubovi více věřit. Když má volnost, maluje lépe, hlídám si hlavně faktické záležitosti, aby obrázek souhlasil s textem. Nejdříve si odsouhlasíme skicu a na finální malbě se už jen ladí detaily.

Jaké knihy jste rád četl v dětství? Měl jste své oblíbené autory?

Vyrůstal jsem na knihách Jules Verna, ale kupodivu mě více bavily cestopisné ʺkouskyʺ než ty vyloženě sci-fi. Nakonec mou nejoblíbenější knihou byl Robinson Crusoe převyprávěný J. V. Plevou. Možná mě lákaly daleké cesty, koneckonců v mém dětství nebyla vesmírná dobrodružství dostupná. Také cesty do zahraničí třeba letadlem se zdály být sci-fi samy o sobě.

Měl jste na základní a střední škole rád hodiny češtiny, literatury a slohu?

Vlastně ani ne. Určitě ne na základní škole, s češtinou jsem často bojoval, hlavně s pravopisem. Obecně mi nikdy nešly předměty založené na pamatování (třeba literatura). Až později jsem zjistil, že mi psaní slohů docela jde…

Máte doma dvě děti – dva studenty, kteří mají se školou jistě mnoho zkušeností. Sám jste také pedagog. V čem by se podle Vás měla výuka předmětu český jazyk a lieratura změnit, aby byla pro děti a dospívající zajímavější a zábavnější?

Já myslím, že by se člověk neměl vyjadřovat k něčemu, čemu nerozumí. Takže se vůbec neodvažuji radit učitelům, jak učit. Jsem odborník na různé věci, ale vzdělávání k nim nepatří. Ale moje zkušenost z více než dvou stovek besed říká, že zásadní je osoba vyučujícího. Kolikrát se lišily dvě třídy v jedné škole: v jedné četli všichni, ve druhé pár dětí, co se za to téměř stydělo. Věřím tomu, že když někdo učit chce a vidí v tom smysl, tak si najde způsob, jak češtinu a literaturu přiblížit dětem každého věku. 

Jakou vysokou školu jste studoval a kde jste profesně působil? A kde pracujete v současnosti? Nebo jste kvůli své tvorbě ʺna volné nozeʺ?

Studoval jsem na Technické univerzitě v Liberci a tam také až do dneška působím jako profesor v oboru aplikovaná mechanika. Myslím, že i tím jsou mé knížky výjimečné – dávám si pozor, aby vědecky dávaly smysl, zkrátka se snažím psát chytře, byť často jdu samozřejmě za hranice vědy. Být na volné noze a živit se psaním si bohužel jako drtivá většina českých autorů nemůžu dovolit (zatím).

Kdo a co Vás při psaní knih inspiruje?

Těžko říci, pokaždé je to něco jiného. K napsání knížky často stačí jenom malý nápad. Třeba v případě Finise tím nápadem byl sen o světě, ze kterého mizí děti. Zbytek je vymyšleno tak, aby příběh dával smysl. Přemýšlel jsem, kdo by děti kradl, proč by to dělal a jak. Potom jsem vymýšlel, jak by s tím hlavní hrdina mohl bojovat, aby to bylo uvěřitelné – a tak vzniklo všechno ostatní, celý svět, postavy a jejich příběhy. Takže nápad a pak hodně, hodně přemýšlení.

Je pro Vás inspirativním místem liberecká IQLANDIA, ve které proběhl křest jedné Vaší knihy? Případně – navštěvujete ji často a rád?

IQlandii máme rádi a vždy po nějaké delší přestávce, abychom ji mohli znovu objevovat, se do ní rádi vracíme. Je super, že taková místa dnes jsou. Křest tam byl parádní, hlavně vesmírná cesta, kterou pracovníci IQlandie pro návštěvníky křtu připravili, a celkově byla atmosféra v kosmické sekci úžasná!

Kde píšete nejraději?

Jsem gaučový spisovatel, píšu pod dekou, s hrnkem čaje vedle sebe. Ale psát dokážu kdekoliv, myšleno tím na dovolených. Píšu každý den brzy ráno, kdy mě nikdo neruší.

Co Vám psaní literatury pro děti přináší?

Bude to znít možná banálně, ale psaní knih pro mládež mě baví, naplňuje, vidím v něm smysl a je to splnění mého dětského snu. Je to něco, v čem jsem se našel, byť to pár desetiletí trvalo. Ale nebudu zastírat, že je to náročné a že si psaní také hodně bere.

Jste autorem ʺ12 klíčů ke čtenářstvíʺ. Můžete nám vysvětlit, na co jste v této oblasti přišel?

Já bych hlavně netvrdil, že jsem na něco přišel. Zkrátka jsem sepsal zkušenosti se svými dětmi, s dětmi v mém okolí a pak ze všech těch besed. Kdybych měl vypíchnout jedinou věc, která děti ke čtení přivede, pak je to pozornost. Jsou děti, ale není jich mnoho, které si ke čtení najdou cestu samy i přes všechny překážky. Ostatním musí někdo pomoci – rodiče, pokud se tomu věnují alespoň obden, nebo škola – a ta má mnohem větší páky. Mám za to, že první tři třídy ještě celkem fungují, ale od čtvrté snaha často mizí. Přitom právě děti okolo devátého roku jsou, co se týče čtenářství nejzranitelnější. Stávají se mládeží, mění se jejich čtenářský vkus. Začínají konzumovat ʺvelkéʺ příběhy, ale nejsou schopné je ʺučístʺ. Je třeba s nimi pracovat – před tím, i poté, dokud čtenářsky nedospějí. Vytrénovat mozek na skutečné čtení trvá roky. Pozn. Tou pozorností myslím čas a snahu, které dětem někdo věnuje.  

Co říká vašemu pracovnímu vytížení rodina? Daří se Vám dělit rozumně čas mezi práci a odpočinek s ní?

Nedaří, ale s manželkou si nemáme co vyčítat. Rádi cestujeme, čím větší vzdálenost a delší doba, tím lépe. Na cestách si vše vynahradíme.

Jaké jsou Vaše spisovatelské plány do blízké budoucnosti?

Mám hotové pokračování Písečníků a bludného asteroidu, čeká mě ještě poslední čtení. Vydání chystám na srpen, už i ilustrace jsou téměř kompletní. Trochu čáru přes rozpočet (a to doslova) mi udělala nabídka z tiskárny. Knížka bude muset být dražší, snad cenovka čtenáře neodradí, Zatím pracuji na čtvrté knize, ale nic prozrazovat nebudu – nedělám to.

Kde si můžeme v nejbližší době Vaše knihy prohlédnout a také koupit? Bude to možné u nás ve Dvoře Králové nad Labem?

Ano, knihy určitě přivezu. Mých dvou knih se prodalo už přes třicet tisíc výtisků a děti se o ně se svými rodiči často doslova přetahují. Věřím, že i ve Dvoře Králové nad Labem přesvědčím řadu čtenářů, že mé knížky rozhodně stojí za přečtení.

Pane Dvořáku, je ještě něco, co byste rád v tomto rozhovoru čtenářům sdělil či vzkázal dříve, než budou mít příležitost setkat se s Vámi naživo v sobotu 26. 3. 2022 v gymnáziu?

Snad jen, ať určitě přijdou. Budu se těšit.

Moc se těšíme, že v sobotu 26. března 2022 zavítáte do našeho Gymnázia Dvůr Králové nad Labem a že tu uskutečníte od 12:30 literární pořad o svých knihách a o přínosech čtenářství! 

Děkuji za rozhovor.

Pavlína Flídrová 

učitelka českého jazyka a literatury, hudební výchovy a etické výchovy v GDK