O náměstí a jiných věcech

Při převzetí zrekonstruovaného náměstí dostaly technické služby manuál, jak se o světla starat. Nikdo se jim nevěnoval, a tak nezbývá, než celé osvětlení vykopat a nahradit novým. Jaký to bude zásah do našeho rozpočtu je asi jasné. Stejné je to i u patek stojacích lamp, které se musí pravidelně ošetřovat po častých návštěvách našich pejsků. Tato údržba je v jiných městech zcela běžná.
Naprosto mě šokovalo, když jsem za horkého letního dne viděla sedět dva seniory na schodech jednoho z krámků na náměstí, přestože lavičky byly prázdné! Ano, seděli tam proto, že na celém náměstí není ani kousek stinné plochy. To, že se nám rozrostou koruny stromů zde vysazených, ale nemůžeme očekávat. Jenom vloni jich pro nedostatečnou péči osm uschlo, takže se musely vyměnit za nové. Chtěla bych prosadit alespoň část náměstí zastínit vhodnou markýzou. Náměstí by mělo sloužit k odpočinku a setkávání. Pokud zde k tomu nejsou podmínky, nikdo se na něm nebude zbytečně zdržovat.
Vhodných prostor k posezení na lavičce je ve městě pomálu. Cesta k nemocnici je dlouhá, táhne se do kopce. Před dvěma lety jsem na panu starostovi chtěla, aby byla na křižovatce Nedbalova ( „ u traktorky“) umístěna lavička. Bylo mi sděleno, že jakmile projde křižovatka rekonstrukcí, lavičky se tam dají. Křižovatka se kolaudovala vloni v listopadu, lavička dodnes žádná!
Na koupališti máme nové sociální zařízení. Výše ceny této budovy se stala velkým terčem kritiky, další výdaje nás čekají za teplou vodu ve sprchách. Tu ohřívají dva elektrické bojlery. Bylo navrhováno, aby byly sprchy opatřeny spořícími bateriemi, jak je dnes už zcela běžné. Protože je ale jejich případná oprava složitá, tak si provozovatel, kterým jsou technické služby, prosadil obyčejné pákové baterie. Myslím, že na fakturu za elektřinu se můžeme všichni těšit.
Chuť a vůle vedení města něco změnit či zlepšit není žádná.

Dana Bohutínská