REGIONY | Obce | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
Jindřich Bém se narodil 19. ledna 1880 ve Dvoře Králové nad Labem v České Podharti, č. p. 616 v dělnické rodině, měl 7 sourozenců. Absolvoval obecnou školu a dále tři třídy měšťanky. Po ukončení školní docházky byl dělníkem v textilní továrně Weiss a synové. Pracoval u soukacích strojů, později se učil tkalcovat. Zanedlouho byl přidělen do výpravny jako měřič, přijímač a výpravčí. Od roku 1904 se stal ředitelem nově založené Sochorovy továrny, později si zřídil obchod s textilním zbožím.
Už jako chlapec si oblíbil nářaďový tělocvik. Na zahradě měl hrazdu, bradla a pilně cvičil. V roce 1893, ve 3. třídě měšťanské školy, se přihlásil do sokolského dorostu. Hned v první hodině překvapil třináctiletý Jindra bezvadným cvičením na hrazdě a ihned byl zařazen do prvního družstva jako nejlepší cvičenec dorostu. Jeho úspěšná sokolská dráha začala.
V roce 1895 – na III. všesokolském sletu v Praze s prvním družstvem dorostu působil obdiv obraty a veletoči na hrazdě. V roce 1897 – neměl soupeře už ani ve členstvu a byl zařazen do členstva, přestože mu ještě nebylo 18 let. Byl ihned přijat do cvičitelského sboru.
V roce 1901 – na IV. všesokolském sletu se účastnil s prvním členským družstvem; v nižším oddíle byl z 1200 závodníků na 8. místě (ziskem 90,8%). V roce 1901 – v říjnu nastoupil vojenskou školu, jako voják cvičil v královehradecké sokolské jednotě celé 3 roky; vedl i žactvo této jednoty a účastnil se všech veřejných cvičení; celé první družstvo hradeckého Sokola bylo složeno z vojáků. Při cvičení používal i české povely. Byl vzorným vojákem, už po prvním roce byl četařem – proto mu byla jeho sokolská činnost trpěna, přestože to bylo proti rakousko-uherským předpisům.
Po tříleté službě se vrátil do Dvora Králové, byl zvolen náčelníkem V. okrsku župy Podkrkonošské a členem náčelnictva.
V roce 1907 – na V. všesokolském sletu závodil a z 42 závodníků získal 4. místo. V roce 1910 na župním sletu v Polici n. M. v závodě vyššího oddílu získal 1. místo. V roce 1912 na VI. všesokolském sletu dosáhl s prvním královedvorským družstvem první ceny v závodech družstev.
V roce 1914 vypukla v červenci 1. světová válka a J. Bém nastoupil jako šikovatel k 11. domobraneckému pluku a byl až do 24. září 1915 na rakousko-ruské frontě. Toho dne v Dubně přešel se zbytkem setniny do ruského zajetí. Z darnického zajateckého tábora se dostal do Kyjeva a pracoval v závodě Auto. Byl zaměstnán v oddělení zkoušení min, vypracoval se do vedoucí pozice. Vstoupil do ruského Sokola v Kyjevě a v lednu 1916 byl zvolen jako volný zajatec místonáčelníkem. Vedl ruské členstvo, ženy a zajatecký oddíl. V Kyjevě uspořádal několik veřejných cvičení.
1. dubna 1916 se v Žitomíru přihlásil do československé legie, ale ze závodu ho nechtěli uvolnit, a tak teprve po propuštění ze závodu mohl být zařazen do 1. záložního pluku. Cvičil na akademiích v Žitomíru, Ufě, Samaře, Irkutsku a na mnoha sibiřských stanicích. 9. září 1917 byl zařazen do legií. V březnu 1918 byl přeložen, aby doplnil 293. polní pojízdnou pekárnu při 1. střelecké divizi. Ve stejné době byl povýšen na staršího dozorce. V květnu 1918 se účastnil vojenského sjezdu v Čeljabinsku jako delegát. Právě na tomto sjezdu bylo rozhodnuto, že se naši legionáři probojují vlastními silami do Vladivostoku.
Po návratu ze sjezdu v srpnu 1918 nastoupil četař J. Bém ke štábu 1. střelecké divize. Nadřízení se rozhodli využít jeho sokolských zkušeností a také znalost němčiny a ruštiny. Byl jmenován jedním z instruktorů pluku a následně šikovatelem 3. čety. V dalším období se stal velitelem 4. roty. Později pluk přešel pod ruské velení a instruktoři byli odvoláni. J. Bém se přesunul do strážní roty zásobovatelství I. střelecké divize a stal se šikovatelem roty.
V roce 1919 v červnu byl vyslán k nákupu výstroje do Japonska a tam pobyl do července 1920. Díky svým odborným znalostem získaným při práci v textilní továrně byl ustanoven hlavním kontrolorem na výrobu látky pro vojenské stejnokroje československých legií. V srpnu byl povýšen na podporučíka správní služby. Služebně cestoval po Japonsku, dostal za úkol převzít manufaktury, které měly látku na uniformy vyrábět. Vyráběla se látka na letní i zimní uniformy. Nad jejich výrobou bděl J. Bém do doby, než přicestoval řádný textilní expert. 15. ledna J. Bém převzal vyznamenání Československou revoluční medaili. V Japonsku pobyl téměř rok, a tak není divu, že hledal příležitosti ke cvičení. V Tokiu byly skoro všude v parcích hrazdy (trojhrazdí – po hlavu, dosažná, doskočná). Této příležitosti bratr Bém využil a v neděli dopoledne cvičil s japonskými studenty.
20. června 1920 byl evakuován transportem 32, lodí Thomas, zpět do vlasti. Za zmínku stojí zápis, který učinil do Bémova kmenového listu kapitán Emanuel Skartnitzl: „Odjíždíš do Vladivostoku, abys konečně téměř po 6 letech vrátil se opět do naší milené, osvobozené vlasti. Vzpomínám při této příležitosti s upřímnou radostí Tvé příkladné, vzorné a obětavé práce, kterou jsi v zájmu naší věci, v zájmu intendantstva i celé armády vykonával za tu dobu, kdy jsi byl mému oddílu přidělen jako expert, správce oddělení obchodního i můj pomocník. Jsem si vědom, že jako výborný odborník a na slovo vzatý praktik, jehož japonské intendantstvo a továrny pro nás pracující plně ocenily, vykonal jsi pro naši armádu práci velikou a jako člověk, že byl mi, nám všem nejen upřímným přítelem, nýbrž i poctivým spolupracovníkem. Vzdávám Ti jménem služby za Tvoji služební činnost v mém oddělení pochvalu a dík a přeji Tvé další činnosti ve vlasti mnoho zdaru.“
Po šesti letech se vrátil do vlasti. 18. září 1920 byl demobilizován. V prosinci byl převeden do zálohy. 1. listopadu 1921 byl zařazen do stavu hraničářského praporu 2. V květnu 1926 byl povýšen na nadporučíka v záloze. 31. prosince 1930 byl propuštěn z armády.
Po návratu z legií se opět zapojil do práce ve své jednotě a okrsku až do okupace. Cvičil na mnoha župních, okrskových a místních veřejných cvičeních. O župních závodech vyššího oddílu získal 58 - letý borec Bém 2. místo. Byl zvolen místonáčelníkem královédvorské jednoty. Třicet let pracoval v župním náčelnictvu a župním cvičitelském sboru, v roce 1930 byl zvolen náčelníkem V. okrsku. Často vykonával také funkci rozhodčího na závodech. Za svoji práci byl zvolen čestným členem župního náčelnictva. Za své sokolské činnosti se účastnil všech sokolských sletů počínaje III. (mimo VII. 1920, protože byl na cestě z Ruska do vlasti). Do Sokola přivedl také svého syna Ladislava, ze kterého vychoval rovněž výborného gymnastu a všestranného sportovce.
Kromě své aktivní sokolské činnosti byl členem strany Národně socialistické a činovníkem Československé obce legionářské. Od roku 1923 byl předsedou ČsOL ve Dvoře Králové n. L., od roku 1927 také předsedou župy ČsOL v Hradci Králové. Byl jedním z nejvýznamnějších představitelů ČsOL v našem regionu. Od roku 1928 pracoval v městském zastupitelstvu, kam byl zvolen za Národně socialistickou stranu, kde pracoval do června 1939. V roce 1939 se stal velitelem královédvorské Národní střelecké gardy.
J. Bém byl jako legionář, politik i sokolský pracovník zatčen gestapem již v 10. května 1939 a vězněn v Pardubicích jako rukojmí. 19. června byl sice propuštěn, ale už 1. září 1939 znovu zatčen a transportován do vězení ve Waldenburgu a 20. září 1939 přesunut do koncentračního tábora Buchenwald, kde zůstal až do konce války, aby „pykal za své hříchy napáchané v neprospěch Němců“. V tomto neutěšeném prostředí nezapomněl na své sokolství a při nařízené hodině tělocviku (prostná) vedl celý jeden blok (asi 300 mužů).
Vzpomínku na pobyt bratra J. Béma v koncentračním táboře podal jeho spoluvězeň ředitel obchodní akademie v Mladé Boleslavi, Vojtěch Horáček:
„Bratr Jindra Bém. Krásný, nádherný, ukázněný člověk. Přímá páteř, nesmlouvavý charakter, obětavý, skromný, takový byl náš bratr Jindra, Muž takových mravních a duševních kvalit, jak si jej asi představoval Miroslav Tyrš. Pojilo nás dvojí bratrství, jednak táborové, jednak sokolské. Nahnali nás do Buchenwaldu ze všech koutů Čech a Moravy, lidi nejrůznějších stavů, povolání, náboženství i politického přesvědčení. Když pak spadly společenské škrabošky a všichni jsme se stali pouhými čísly, Arschlochy, Drecksacky atd., jak nás titulovali, tu se objevila nahá duše a před námi se obnažily charaktery. Na jedné straně lidé krásní, schopní obětovati i svůj život za kamaráda, a na druhé straně sobecké stvůry, ochotné pro nepatrnou osobní výhodu kamaráda zradit. A zde se objevila velikost krásné osobnosti bratra Jindry. Ač postavou neveliký přečníval vysoko svým charakterem nade všemi a svým osobním příkladem statečnosti a obětavosti usměrňoval v tom tvrdém táborovém prostředí různé neukázněné živly a nenápadně, právě svým osobním vzorem je převychovával.
Mohu říci bez nadsázky, že bratr Jindra nás svou čistou, ukázněnou převahou převedl přes mnohá úskalí, jež táborový život s sebou přinášel. Byl to pravý bohatýr. Člověk v nejkrásnějším toho slova smyslu.“
11. dubna 1945 byl Buchenwald osvobozen. Po dlouhých šesti letech se vězňové dočkali konce strádání, tvrdé práce, hladu a šikanování.
20. května 1945 se Jindra Bém vrátil domů. Uvítání ve Dvoře Králové n. L. bylo bouřlivé. Jeho přednáška o poměrech v koncentračním táboře Buchenwald a o životě vězňů, která se konala už 27. května, se setkala s obrovským zájmem obyvatelstva. Bio Svět bylo tehdy narváno k prasknutí a další desítky lidí stály před kinem.
Jindra Bém, nezlomen utrpením, chopil se ihned práce v Sokole a také v obecní samosprávě. Již 1. června 1945 se stal prvním předsedou MNV ve Dvoře Králové n. L., v této funkci působil do komunistického převratu v roce 1948. Poté byl Akčním výborem odvolán, protože noví mocipáni nesnesli v žádných funkcích bývalé legionáře, sokoly a straníky z nekomunistických strach.
V sokolské kronice je na závěr medailonku Jindry Béma uvedeno: „Cesta, kterou šel životem bratr Bém, nebyla vždy posetá růžemi, dočkal se krásných úspěchů, ale i trpkých zklamání a musel překonat takové obtíže a starosti, pod kterými by mnohý jiný klesl. Domníval se snad právem, že to byla především škola Tyršova, ve které se pilně učil, a která mu dala pevnou sebedůvěru, neochabující energii a jasný optimismus pro doby nejtěžší.“
Zemřel 25. ledna 1961
Pavlína Špatenková
Zpracováno podle:
- kroniky Sokola Dvůr Králové n. L.
- Archív Sokola
- Archív Městského muzea ve Dvoře Králové n. L.
- Kronika města Dvůr Králové n. L.
- Legionáři v boji za vznik Československa, Legionáři okresu Trutnov, kol. autorů, 2011 http://legie100.com/krev-legionare/
- Pamětní kniha města Dvora Králové nad Labem 1927-1936
Vaše komentáře |